Na břehu řeky
se lámou vlny a věty
ruší nás světla lamp
a opilecký siluety.
Prosím tě: kašli na ně!
Co ti k tomu mám říc(t)?
Stačí mi letmý stisk dlaně.
Nic víc.
Nevidíš hvězdy
a třeseš se chladem,
ptáš se, proč kypřit,
co necháme ladem.
Přeješ si jít a současně zůstat.
Co ti k tomu mám říc(t)?
Na tvář mi náhle přitiskneš ústa.
Nic víc. Nic víc.
Měřím svou sílu
podle té tvojí,
holka a kluk,
co se tak bojí.
Prsty už zase dlaň nemnou.
Co ti k tomu mám říct?
Stačí mi, že jsi tu se mnou.
Nic víc. Nic víc. Nic víc.