Už není slečna, ale paní,
i jemu trochu zhoustl knír
a já už dneska nevím ani,
kdo byli dřív. Teď všichni sýr!
Fotíme se, ať zejtra máme, co hodit na facebook…
Každýho potom trochu zklame,
že u těch fotek chybí zvuk.
Stejně se tolik nemluvilo
a obyčejně o ničem,
zato se o dost více pilo
a zpívali jsme hasiče:
Co dělali, když zahořelo!
Vim, že jsem potom ztratil hlas,
že se mi ale plakat chtělo,
co všechno odnes čas…
A chtěl jsem křičet, co se stalo
a kam, že všichni zmizeli?
Že dnes už nevim ani málo,
proč jsme dřív byli přáteli.
Zjistil jsem však že nemám slova
a že mi chybí odvaha,
tak jsem se radši k pípě schoval,
ať na mě nikdo nesahá.
Probral jsem se až v něčím voze,
když vzbudila mě džípíes,
prý jsem tam sebou praštil o zem,
pak do auta mě ženich nes.
A že jsem lehký jako peří,
měl bych krom pití taky žrát!
Pomáhali mi dojít k dveřím
a já jen šeptal: Mám vás lád!
Jste všichni tolik rozmazaní,
do ktelý ze dvou postelí,
měl bych si slečno, paldon, paní,
lehnout, povězte, do ktelý?
Potom mi ještě vzali svršky
i spodky, jsem bez dam nahý král
druhej den jsem si prohlíd fotky
a na všech jsem se krásně smál.