Odvezli ho do špitálu s odraženou ledvinou:
krve v operačním sálu spoustu, jedinou
mu nechali, druhou mu vzali,
dobří lidé se hned na něj skládali!
Matce v zkratce řek ten klacek:
Romové mě zbili,
tam poblíž Billy,
jak je ten plácek…
Hned se sjeli novináři,
hněv spravedlivých se v nich vaří,
zpět domů jedou nadšení:
To bude zase počtení!
Do novin se píšou statě,
každej volá po odplatě,
každej se diví, vzteky šediví,
proč nejsou víc přizpůsobiví?
„Cikáni do plynu!
Vraťte ledvinu!
Přestaňte mlátit většinu!“
Protože jsou lidi pitomí,
začal v tom městě pogrom na Romy.
Dobře je lidem v tom bílym moři,
dřevěný chatky zas dobře hoří.
„Vy lidi, co jste bez viny:
Ledviny za ledviny, žeňte ty černý zkurvysyny!“
Jen z nemocnice ráno pláč matky,
syn totiž dnes vzal svý slova zpátky:
„Oni mě totiž nenapadli,
jenom jsem přepad přes zábradlí,
jen jsem se tvý dlaně bál,
teď nevim, co s tím dál…
Nikdy se nenašli všichni ti žháři,
píšou i-dnes nadšení novináři,
píšou pro naše bílý synky,
k obědu ledvinky, pak zvedat činky:
„Ať žije pracující lid,
ve městech pořádek,
ve městech pořádek,
ve městech pořádek a klid!“