Včera jste ve své slabé chvíli
požádala mě o píseň,
mně z jiných písní slova zbyly,
co nepoužil jsem, tak si ceň-
te toho, že pro vás zpívám
tu píseň jen vám věnovanou:
Líbí se mi a možná i vám
se bude líbit, nechme stranou,
že vám v ní tykám, je to třeba
zvlášť pro některé veršíky…
Za inspiraci děkuji vám!
Dost řečí, začnu od píky:
Kdys nejspíš s hlavou na míse
jsi před císařem tančívala,
či sváděla jsi Parise,
snad svedla bys i Percivala!
Jsi ta, co vraždí neviňátka,
čarodějnice z Mackbetha
a nebo zkrátka jenom matka
Kuráž, ta baba prokletá!
Jsi zosobnění vulgarity,
ty Věstonická Venuše!
A Klytaimnéstra taky jsi ty…
Jsi velké tělo bez duše,
jsi to, co Panbů obřezal,
když tvořil pannu Marii,
a co si potom ďábel vzal,
jak matérii na zmiji.
A jistě jsi i paní z Čachtic,
když panny mizí na tom světě,
do vany krve cpeš se pachtíc,
aby jsi měla lepší pleť, tě
zachrání snad od očistce
jen to, že na něj nevěříš,
když v noci chrápeš po desítce
máš pocit, že seš nebi blíž!
A jsi tak drzá k všemu tomu,
že si mi řekneš o píseň:
Tady ji máš, tak u sta hromů
drž pysk a hezky si jí ceň!
Je pryč už všechna inspirace,
poslední věta bude ta –
dal jsem si s písní fakt dost práce,
teď koukej zmizet ze světa.