Od dětství sklony k závislosti,
skládám
a vrstvim pitomosti,
už zase propadám…
Ostatně stejně jako na střední,
první jsem dávno byl, kdy budu poslední?
Ze starejch ran šrámy a jizvy,
rozbitý rámy, zmačkaný obrazy,
jen prošlý cíle, kde byly výzvy,
zavřený krámy a trámy od sazí.
Mysleli jsme si, jak jsme nevšední,
první jsem dávno byl, jenom ne poslední.
„Kde ty ses tady vzal?“
Přicházím za tvým „ahoj“,
už dlouho slepej patron,
co touží zas mít náboj.
Pět dětí, byty dva, čtrnáct dní,
první jsem dávno byl, lepší bejt poslední!