Jedeme metrem, kde to žije,
jak vybublaná magnesie,
pohledy lidí všechny stranou,
i ten můj, nemám na vybranou,
nenosí se dnes čumění,
šumění v uších, umění.
Lidi se tady mlčky serou,
jedeme béčkem, já s mou dcerou,
a proklínám čas sváteční,
jak jsme tu všichni zbyteční.
V igelitkách se mačkaj dárky,
výstup a nástup, další várky
masa se mačkaj tam a zpět,
každej chce dneska někam jet.
A lidi mlčí, k čemu hádky?
Na svátky tam a zase zpátky,
podzemní zimní nálada,
na spánky tlačí balada.
Reklamu míjíme za reklamou,
zdá se, že jednu a tu samou,
co do půlnoci objednáš,
ráno v krabici vždycky máš.
Zástupy lidí jako ovce,
na Florenci i na Palmovce,
každej si táhne ten svůj kříž,
lidi jsou si tu nějak blíž.
Lidi jsou si tu nějak bližší,
snad právě tady jen se ztiší
a chvíli jsou jen sami sebou,
Bože, jak už mě všichni jebou!
To jebeš milej sebe sám.
Metro, ach metro. To je chrám.