Od rána nebe bez mraku,
jsou všechny v mojí hlavě,
dneska je nebe bezmračné
a já mám po zábavě.
Pak hledám spásu ve znaku,
však nejde mi to psaní,
v hlavě mi pršet nezačne
a nevím proto ani,
jak rozpustit ta oblaka,
co v hlavě se jich tvoří,
tak plyne den, nic nemohu,
zas na obzoru hoří.
Tu vrána v dálce zakráká
a hřmí! Jak hřmot mě těší!
S návratem chmur na oblohu
hned bude všechno lepší.
A tak přemýšlím, proč asi
mi počasí a hlava
souvisí přesně opačně,
než se to lidem stává.
Už je zase po bouři,
jen vrána nebem krouží,
a čím jsi dál a dál a dál,
tím víc mý srdce touží.